Protože je poslední prázdninová neděle, snažil jsem se putovat radši co nejvíc mimo silnice, díky čemuž jsem vyzkoušel a poznal zase pár nových polňaček a zákoutí. Ve Zdicích na mě vybanul bubák nasprejovaný na zdi okolo hřiště, působil na mě jako varianta panáčka Michelin nebo nějaký jeho bratr Primeros-man, který sám sobě nasadil svěrací kazajku tvořenou sebou samým. Docela schíza, co?
Pár metrů od něj se mi otevřel pohled na soutok Červeného (na fotce přitéká zleva) a Stroupinského potoka.
Pokračoval jsem na Hředle a odtud na Točník. V jednom místě, kde cesta stoupala, jsem míjel studánku a využil tak důvod k zastavení a vydýchání, když se sám nabízel. V domečku chránícícm studánku si sršni stavěli pod střechou hnízdo, už to byla pěkná bakule. Vůbec si mě nevšímali a nechali mě udělat si pár fotek. Bohužel bylo málo světla a ruce se mi dost klepaly, což kvalitě fotek z mého kompaktu taky neprospělo.
Po dalších stovkách metrů jsem před horizontem cesty slyšel zvuk zvonečků. Na horizontu jsem pochopil. Stádečko koz a dokonce dvě kravky asi utekly z ohrady pod Točníkem a teď se potloukaly po okolí a volně popásaly, listí ze stromů kozám evidentně chutnalo. Nechaly mě projet a ani moc nenadávaly.
Neodolal jsem a opět si přes kukuřičné pole vycvaknul panorama hradu Točník s věží jeho staršího bratra Žebráku pod ním.
Po dalších kilometrech a nastoupaných stovkách metrů příjemnými lesními cestami Křivoklátska jsem dorazil k nejvzdálenějšímu bodu své cesty, pozůstatkům hrádku Řebřík. Jsou to vážně už jen takové valy a díra v zemi a nebýt cedule, bývalý hrad bych v tom nehledal. Zato jsem tu hledal kešku - a našel. Dalo by se říci babičku, založená roku 2005. Po zalogování a vložení putovního geocoinu jsem stočil stopu svého duralového oře k domovu.
Výškové metry jsem teď měl spíš ztrácet, ale ještě mě čekalo jedno výživné stoupání kolem Kublova a kopce Velíz, po výšlapu se fotopřestávka na vydýchání úplně nabízela.
Po přejetí Krušné hory a parádním sjezdu do Hudlic novou štěrkovou lesní cestou, kde jsem to mastil skoro 60km/h, jsem už po mnohokrát projeté asfaltce mezi poli a lesy a kolem bývalého vojenského areálu došlapal na Zdejcinu a užil si závěrečný silniční sjezd do Berouna.
Vlastně jsem ještě jednou zastavil, abych zvěčnil řádku balíků slámy, z nichž dva stály za trest na hanbě.
A taky abych splnil další úkol na Geospy - vyfotil bodlák :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat