Před Vánoci jsem si v lese za Berounem dodělal
fotokryt a v sobotu po svátcích jsem dopoledne vyrazil na první focení. Slušně mrzlo, takže místní opeřenci s chutí hodovali na slunečnici, kterou jsem jim do krmítka den předem donesl. Někdy totiž, zvlášť když je relativně teplo, dělají frajery a shání si něco do zobáku sami a lidských darů si moc nevšímají. Ale když napadne víc sněhu, tak mají hledání zkomplikované, a když mrzne, tak zase potřebují větší množství potravy. Udává se, že ti nejmenší, např. pták králíček obecný, ztratí během mrazivé noci až třetinu svojí hmotnosti a tu musí zase přes den z jídla nabrat, jinak další noc nepřežijí.
Moji lesní modelové se na focení dostavili v hojném počtu a v druhovém zastoupení chyběla jen nepříliš hojná sýkora uhelníček a občasní návštěvnící mlynaříci dlouhoocasí. Z ostatních obvyklých návštěvníků mého krmítka se ukázali všichni. Na skok se zastavil pan strakapoud velký, ačkoliv do krmítka nešel a jen si opodál šplhal po kmeni. Největší procento času krmítko okupoval některý z brhlíků lesních, ti tam žádnou vzrůstem menší sýkoru nepustí a sami se také vzájemně vyhánějí. Sýkory tu reprezentovali zástupci druhů koňadra, modřinka, parukářka (které říkám pankačka) a babka.
