Malý výlet na Hazmburk

Island - sedmý den

Do posledního dne naší návštěvy Islandu jsme se po klidné noci probudili na ovčí pastvině do suchého rána. Posnídali jsme nedaleko zbytků lebky nějakého koně a nasměrovali naše koně pod kapotou na zpáteční cestu do Keflavíku. Byl to den majáků, viděli jsme nejméně čtyři.
Zastávku s menším výšlapem jsme si udělali v geotermální oblasti Seltún. Opět to všude prskalo, kouřilo a smrdělo, čerti asi přikládali pod kotle. Potkali jsme se tu s chlapíkem ze Slovenska, který na Islandu už pár let žije, živí se rukama a přivydělává si jako průvodce krajanů. Dal nám nějaké tipy na zajímavá místa mimo hlavní turistické trasy, ale vzhledem ke zbývajícímu času jsme využili jen jeden tip na prohlídku pobřeží s divokými útesy. Žel, ani tady jsme nenarazili na papuchalky, ale užili jsme si pozorování akrobatických kousků racků a rybáků.
Jen co by kamenem dohodil od pobřeží jsme si prohlédli geotermální elektrárnu obklopenou jezírky vroucího bahna. Přes clony mlhy se tu nedalo moc fotit a smrad sirovodíku jsme ze sebe cítili ještě za hodinu.
Poslední hodiny před vrácením věrně sloužící Vitary jsme strávili na severním výběžku ostrova nad Keflavíkem. Tohle místo se dvěma majáky se jmenuje Garður a je tu neplacené veřejné tábořiště s toaletami a umývárnou nádobí.
Odtud jsem pak zavezl kluky na letiště, nechal jim své věci, zajel do Keflavíku vrátit auto a vrátil se za nimi těch pět kiláků po svých. Letištní zaměstnanci odbavovali langsam stylem, takže měl let zpoždění, nicméně žádné důsledky z toho neplynuly. V Berlíně nám auto také nikdo neukradl ani nevykradl, takže jsem si ne zcela čerstvý mohl vzápětí odřídit ještě 300 kiláků do Prahy. Cestou už se nepřihodilo nic zvláštního kromě toho, že nám ještě v Německu málem došel benzín. Poslední pumpa byla snad hned kus za Berlínem a k hranicím jsem se už plížil sotva stovkou se superlehkou nohou na plynu jen na výpary z nádrže.

Fotky v mnohem větším rozlišení si můžete prohlédnout ZDE.