Na skok k Padrťským rybníkům

Dnes jsem podnikl menší výlet k Padrťským rybníkům v Brdech. Předpověď slibovala slunečné počasí, venku už se to pěkně podzimně barví, tak jsem se těšil, že spáchám pár fotek. Nechal jsem sluníčko, ať vytáhne dopolední mlhu a dorazil do Trokavce až před druhou hodinou. U závory jsem bohužel zřel ceduli, že až do konce listopadu je kvůli hromadným odstřelům přemnožené zvěře zákaz vstupu od čtvrté odpolední do deváté ranní. Snažil jsem se to dodržet, jen deset minut jsem přetáhl :-), takže na focení moc času nebylo, přece jen cesta tam a zase zpátky chvíli trvá. Hořejší rybník byl po výlovu vypuštěný a dolejší vypadal, že už taky trochu vody ztratil. Kupodivu to nebylo na překážku a pár fotek jsem pořídil.

Island - druhý den

Druhý den jsme měli namířeno do Duhových hor, do kempu v Landmannalaugar. První část cesty jsme se museli vrátit po vlastní stopě. Přišlo nám škoda jen tak projet kolem takových míst, jako je Gulfoss nebo oblast s gejzírem Strokkur, tak jsme je navštívili ještě jednou.

Speciálně u Gulfossu byla naprosto jiná atmosféra - bylo ranní světlo a měli jsme to tam úplně pro sebe, totálně bez lidí. U gejzíru už pár lidí bylo, ale stejně jsme v blízkosti toho fascinujícího divadla strávili asi hodinu.

Pak jsme zamířili víc na jih, postupně po silnicích s čísly 35, 359, 30 a na východ po silnici č.32, ze které jsme si odskočili na polední piknik k jezírku s dvojitým vodopádem Hjálparfoss. Voda nebyla tak extrémně ledová, jak jsem čekal, takže jsem se "na Adama" vykoupal a smyl pot a zvládl to akorát, než začali k vodě scházet nějací turisti.

Posilněni obědem jsme odbočili na cestu č. 327 a navštívili místo zvané Gjáin.

K dvojitému a krásnou duhou ozvláštněnému vodopádu Háifoss nás pak dovedla třistatřicetdvojka.

Odtud jsme se vrátili na třicetdvojku a z ní jsme chtěli po F26 a F208 opustit zpevněné cesty a dokodrcat se do srdce Duhových hor. Bohužel, kus za průjezdem mezi jezery Hrauneyjalón a Krókslón byla cesta přehrazena a uzavřena. Smutně jsem otočil Vitaru a zamířili jsme k osamocenému středisku Hrauneyjar, které jsme před pár kilometry míjeli. Je to tu taková kombinace hotýlku, restaurace, čerpací stanice a infocentra. Zapředli jsme řeč s nějakým milým děvčetem z kuchyně a dozvěděli se, že všechny cesty do Duhových hor jsou uzavřeny a ještě dost dlouho budou, protože letos bylo hodně sněhu a kvůli rozvodněným řekám a sesuvům půdy nejsou přístupové cesty sjízdné ani teréňákem. Také jsme se dozvěděli, že v islandštině se to nejmenuje Duhové hory, ale nějak jsem nepochytil ten jejich název. Aspoň jsme si tu doplnili zásoby pitné vody.
Tohle finální ujištění, že se do Duhových hor opravdu nepodíváme, bylo dost frustrující, protože jejich návštěva byla hlavním bodem našeho plánu cesty po Islandu a všichni jsme se tam moc těšili. Vždyť Kapsovy fotky právě z Duhových hor byly tím prvním popudem pro naši výpravu.

Po nutném přehodnocení plánu jsme zamířili směrem k pobřeží a napojili se na silnici č.1. Ta je známa jako Ring Road, protože obkružuje celý Island dokola. Dojeli jsme po ní k vodopádu Seljalandsfoss a pak už jsme jen někam odbočili a po ne úplně lehkém hledání konečně objevili slušné místo k postavení stanů a přespání. Před zaplutím do spacáků se nám ještě ukázal zajímavý halový jev známý jako "tři slunce".

VĚTŠINA FOTEK JE VE VYŠŠÍM ROZLIŠENÍ V MÉ FOTOGALERII.