První focení ptáků této zimy

Před Vánoci jsem si v lese za Berounem dodělal fotokryt a v sobotu po svátcích jsem dopoledne vyrazil na první focení. Slušně mrzlo, takže místní opeřenci s chutí hodovali na slunečnici, kterou jsem jim do krmítka den předem donesl. Někdy totiž, zvlášť když je relativně teplo, dělají frajery a shání si něco do zobáku sami a lidských darů si moc nevšímají. Ale když napadne víc sněhu, tak mají hledání zkomplikované, a když mrzne, tak zase potřebují větší množství potravy. Udává se, že ti nejmenší, např. pták králíček obecný, ztratí během mrazivé noci až třetinu svojí hmotnosti a tu musí zase přes den z jídla nabrat, jinak další noc nepřežijí.
Moji lesní modelové se na focení dostavili v hojném počtu a v druhovém zastoupení chyběla jen nepříliš hojná sýkora uhelníček a občasní návštěvnící mlynaříci dlouhoocasí. Z ostatních obvyklých návštěvníků mého krmítka se ukázali všichni. Na skok se zastavil pan strakapoud velký, ačkoliv do krmítka nešel a jen si opodál šplhal po kmeni. Největší procento času krmítko okupoval některý z brhlíků lesních, ti tam žádnou vzrůstem menší sýkoru nepustí a sami se také vzájemně vyhánějí. Sýkory tu reprezentovali zástupci druhů koňadra, modřinka, parukářka (které říkám pankačka) a babka.

Lesní tvary

Z procházky

Před obědem jsem zašel do lesa s nějakou slunečnicí pro ptáky, snad se za nimi zítra znovu vykopu s foťákem. Dnes tam nebyli, tak jsem cestou cvaknul aspoň pár takových černobílých pokusů.

Při návratu jsem natrefil na hejno ptáčků králíčků, ale protože to jsou mrňaví neposedové (nedorůstají ani 10 cm) a nenechali mě moc přiblížit, tak fotky téměř nejsou prezentovatelné. Zkoušel jsem je cvakat zdálky z ruky, jsou to velké výřezy, proto to berte spíš jen jako takový náhled, jaký u nás žije pěkný drobný ptáček.

Fotokryt připraven

Na pasece v lese za městem jsem si zbouchal fotokryt. Ještě musím dodělat nějaké sedátko.
A pak už jen aby začala konečně ta zima a začalo dávat smysl přikrmovat ptáky.
A pak už jen aby se tam naučili létat a chtěli se fotit.
A pak už jen abych se dokopal jim tam nosit slunečnici a chodit tam s fotovýbavou mrznout a zkoušet nějakého ulovit.

Takovouhle hejkalí zástěnu jsem splácal.

Vedle krmítka s odsedávacím bidlem jsem ještě zatloukl kůl a na něj přibil mechem porostlý kus větve, na tom by to mohlo fóglům slušet.

(Obě dvě dokumentární fotky jsou foceny mobilem za šera, proto ta příšerná kvalita.)

Třeba nějaký pěkně zapózuje, jako vloni na chatě tenhle pan hýl.

Island - třetí den

Třetí den byla sobota a strávili jsme ji jako mnoho návštěvníků Islandu na silnici č.1, ze které jsme odbočovali k zajímavým místům. Tentokrát to byly samé profláknuté turistické atrakce, ale to jim rozhodně neubírá na kráse a zajímavosti, jenom nejsme zkrátka sami, kdo je chce vidět.

Nicméně v minulém díle jsem zapomněl zmínit, že před hledáním místa k noclehu jsme ještě navštívili vodopád Seljalandsfoss.  Bohužel jsme tam byli za nepříjemného mrholení a lezavé zimy, tak je to s fotkami odtud bída.

Ráno přišel první na řadu mohutný vodopád Skógafoss na řece Skógá. Na skalách po obou jeho stranách hnízdí mnoho párů racků. Prudkou, ale upravenou cestičkou a po schůdkách se dá vyjít až k horní hraně vodopádu, představovat si, jaké by to asi bylo sjet ho v sudu :-) a pozorovat zblízka racčí akrobaty. Tady už není tolik lidí, jako dole u jeho paty, která je jen pár desítek metrů od parkoviště. 

Vydali jsme se cestičkou proti proudu řeky, lidé ubývali až skoro zmizeli a nám se za dalšími a dalšími zákruty ukazovaly další a další malé vodopády a říční stupně a soutěsky a zajímavé skalní útvary. Tahle část byla snad ještě zajímavější, než samotný vodopád.

Příští odbočka z hlavní silnice nás dovedla k úpatí ledovce Solheimajokull. Proti očekávání záplavy bílé barvy nás čekal ledovec černý od sopečného popela.

Od ledovce jsme opět po jedničce pokračovali proti směru hodinových ručiček k městečku Vík (v islandštině znamená "zátoka"). Než jsme tam dojeli, nemohli jsme vynechat návštěvu mořského pobřeží, protože v této oblasti se nachází mimo jiné monumentální skalní most na mysu Dyrhólaey a tzv. zkamenělí trolllové - z moře vystupující shluk skalních jehel Reynisdrangar.

Když jsem náhodou někde spatřil papuchalky, tak byli moc daleko, takže z celého pobytu na Islandu nemám jedinou jejich kloudnou fotku, což mě jako ptákomila a ptákofotiče rmoutí.

Aspoň o racky nebyla nouze.

No a občas člověk při cestování narazí i na nějakou absurditu.

Fotky ve větším rozlišení jsou k vidění v mé galerii na Zoneramě. A je jich tam i pár navíc. Doporučuji prohlížet v celoobrazovkovém módu (F11), aby byly pěkně v plné velikosti a ne automaticky zmenšené prohlížečem.

Na skok k Padrťským rybníkům

Dnes jsem podnikl menší výlet k Padrťským rybníkům v Brdech. Předpověď slibovala slunečné počasí, venku už se to pěkně podzimně barví, tak jsem se těšil, že spáchám pár fotek. Nechal jsem sluníčko, ať vytáhne dopolední mlhu a dorazil do Trokavce až před druhou hodinou. U závory jsem bohužel zřel ceduli, že až do konce listopadu je kvůli hromadným odstřelům přemnožené zvěře zákaz vstupu od čtvrté odpolední do deváté ranní. Snažil jsem se to dodržet, jen deset minut jsem přetáhl :-), takže na focení moc času nebylo, přece jen cesta tam a zase zpátky chvíli trvá. Hořejší rybník byl po výlovu vypuštěný a dolejší vypadal, že už taky trochu vody ztratil. Kupodivu to nebylo na překážku a pár fotek jsem pořídil.