Následovalo několik písemných a telefonických konzultací s Michalem, který ochotně poskytl praktické tipy, jako například že ideální způsob cestování je půjčit si auto, dát dohromady skupinu čtyř lidí a o náklady se podělit. Utvořil jsem čtveřici s bratránkem Pínou a kamarády Pavlem a Ondrou.
Pak už následovalo jen hledání a hlídání, jestli se objeví nějaké letenky za rozumnou cenu v požadovaném termínu. Podařilo se nám koupit zpáteční letenky Berlín-Keflavík za cca 5700,-Kč, což je stále ještě slušná cena. Půjčení menšího terénního auta Suzuki Grand Vitara vyšlo po rozpočítání mezi čtyři lidi na podobnou částku - 4600,-Kč.
Do Berlína jsme jeli autem, vyrazili jsme odpoledne po práci a s menší rezervou přijeli na předem vyhlédnuté parkoviště, kde se asi kilometr od letiště dá zaparkovat zadarmo, pokud tedy není plně obsazené.
Letadlo Air Berlin vzlétlo ve 22:20, v Berlíně byla tma. Po vystoupání na cestovní hladinu kolem 10km a asi půl hodině letu byl zase den a slunce nad obzorem svítilo do letadla. Éro v Keflavíku sedlo pět minut před půlnocí tamějšího času (časová zóna GMT, takže v létě je tam o dvě hodiny méně, než u nás) a pokud si pamatuji, slunce tou dobou zase, už podruhé v tu středu, zapadalo. Unavení nevyspalí jsme strávili noc posedáváním a poleháváním v letištní hale a snažili se upadnout do aspoň krátkého spánku. Tohle byla jediná výrazně nepříjemná část celého týdenního výletu. Kolem druhé ráno slunce opět vyšlo. Kolem půl páté vyšla uklízecí četa a začala dělat strašný rámus a schválně vším mlátit a narážet. Brzké ráno jsem se snažil ukrátit si odlovem kešky u nedaleké skulptury znázorňující duhu a focením další plastiky Jet Nest, která představuje vejce, z něhož se cosi divného klube, prý tryskové křídlo.
Po šesté ranní jsme s Ondrou vyrazili na 3/4 hodinovou "procházku" do Keflavíku do půjčovny aut CheapJeep vyzvednout zamluvenou a zaplacenou káru. Místní maník bohužel slíbil do telefonu dorazit opravdu až na osmou hodinu dle naší původní objednávky, tak jsme se ještě museli toulat po nijak zajímavém městečku.
S převzatou Vitarou jsme se vrátili na letiště, naložili kluky a naskládali bágly do kufru až pod strop. Přes Reykjavík, kde jsme si dali drahou pizzu a něco nakoupili, jsme vyjeli na severovýchod na tzv. Zlatý okruh.
První zastávkou byl Thingvellir, místo, kde je se země propadá, jak se od sebe o cca 2cm za rok oddalují kontinentální desky euroasijská a severoamerická.
Žádné komentáře:
Okomentovat